Reklama
 
Blog | Jiří Cerha

Němečtí politici jsou tak hloupí!

A nechtějí si nechat od nás poradit, jakou politiku mají správně k uprchlíkům praktikovat.

Zvou do Evropy uprchlíky a myslí si, že jejich integrace proběhne bez problémů. A zatím dělají Evropě medvědí službu. Proč si nenechají poradit od Václava Klauze?! I jiných politiků: uprchlíky přijmeme, ale jen v rozumném počtu a musí se přizpůsobit naši kultuře, jinak ať si jdou jinam; islamisty nechceme, dostali by se nám sem podvratní přívrženci Islámského státu; raději přijmeme křesťany; místo Afričanů raději emigranty z Ukrajiny, kteří nám jsou kulturně bližší; podáme návrh na to, jak proti uprchlíkům bojovat přímo ve zdrojových zemích…

Já nevím, pane Kuňbabo, proč nás mocnější země Evropské unie nechtějí poslouchat?

Pane Kalousi, zkusme se na svou situaci podívat z druhé strany: průserářský východoevropský stát, který se brzy po svém osvobození od komunistů rozpadl; za dvacet pět let svobodného vývoje to dotáhl na třetinovou životní úroveň ve srovnání se sousedním Rakouskem; v dopravě trpí chronickými problémy; trpí rozbujelou korupcí; praktikuje nesrozumitelnou politiku vzhledem k unii; paktuje se s nepřátelským Ruskem; nabízené evropské peníze ani neumí využít; sám bohatě těžil z podpory svých emigrantů, ale sám se teď na emigranty tváří kysele… Chtěli bychom my poslouchat moudré rady pobudy, který právě vyšel z kriminálu, neumí si obstarat slušnou práci ani bydlení?

Vy máte ale přirovnání! Ale v podstatě nás jenom očerňujete! Věcné námitky jsem od vás neslyšel.

Já vám to tedy vysvětlím! V podstatě se jedná o to, že svět se neřídí lidskými zákony, ale zákony božími.

Dejte pokoj s božími zákony, my jsme přeci většinou ateisté.

To je jedno, k této moudrosti se lidé propracovali už v době, kdy ještě ateisté nebyli, tak ji formulovali tehdejším náboženským slovníkem. V podstatě se jedná o to, že věci jsou mnohem složitější, než si lidé dovedou představit, a dopadnou proto zpravidla úplně jinak, než očekávají. Konkrétně k našemu problému s uprchlíky, ve hře je daleko více proměnných, než uvažují moudré rady našich představitelů. No a v civilizovaných zemích mají tyto vlivy větší váhu.

Prosím vás, jaké vlivy?

Víte, proč běženci odcházejí do Evropy? Zpravidla jsou to podnikaví lidé, kteří nechtějí mařit svůj život tak, že by léta hnili v uprchlických táborech a čekali na chabou naději, že se někdy u nich doma zlepší poměry. Prostě se rozhodli vzít svůj život do vlastních rukou, vyměnit beznadějnou přítomnost za slabou naději, že budou mít štěstí a jejich podnik se jim podaří. Víte, co musí překonat za překážky, aby se dostali do Evropy, jak dlouho jsou na cestě, kolik zlodějů na nich parazituje, jak musí být vynalézaví a vytrvalí, jak musí riskovat a spousta z nich nemá štěstí a přijde při tom o život? Zvlášť kritická je situace na severu Francie, kde se soustřeďují nejrozsáhlejší houfy uprchlíků a čekají na svou příležitost, jak uskutečnit poslední skok na cestě do vysněné Británie. Ti, co uspějí, jsou zatraceně šikovní hoši, po kterých každý rozumný stát rád hrábne.

Evropa stárne a vymírá. Přicházejí do ní houfy chudáků, kteří hledají lepší život. Časem převládnou a stanou se hlavní dominantní složkou obyvatelstva. Jsou draví a šikovní, staří ustrašení prďolové proti nim nemají šanci. To je osudem každé úspěšné země už od římských dob. Konečně stejná situace je i v Americe, nejúspěšnější země světa. Ta se přímo skládá z emigrantů, kteří do ní přišli ze všech koutů planety. Dnes se do ní valí proudy běženců z Mexika. Je jich tolik, že získali důležitý vliv ve volbách a španělština se v Kalifornii prosadila jako druhá úřední řeč. Příkladem Ameriky se řídí další země, zejména Anglie a Německo.

Kam se nejvíce běženci hrnou? Samozřejmě do Ameriky, v Evropě do Anglie a do Německa. Proč se tam hrnou? Tyto země jim nabízejí nejpříznivější životní vyhlídky. Myslíte, že tyto země řídí takoví pitomci, kteří by nedokázali proudy uprchlíků zastavit, kdyby chtěli? Stačilo by snížit podporu, která na uprchlíky v těchto zemích čeká.

Prosím vás, co si od nich slibují? A neměli bychom v rámci Evropské unie prosazovat méně vstřícný přístup k uprchlíkům?

Země, které v Evropě praktikují vstřícný přístup k uprchlíkům nedělají nic jiného, než že kopírují Ameriku – nejúspěšnější velmoc na planetě. To je země, která se skládá z emigrantů, kteří do ní po staletí přicházeli za vidinou lepšího života. V těchto zemích mají ovšem poněkud jiný přístup k lidem, než je u nás běžné. Obdivují lidi, kteří v životě něco dokázali, a snaží se je napodobit, oceňují jejich odvahu a kuráž. Nepodléhají davové hysterii, že je uprchlíci přišli vyžírat a co od nich vznikne za potíže. Potíže považují za příležitost, aby se s nimi poprali a uplatnili tak svou iniciativu. No a zejména mají soucit s lidmi, kteří v zoufalých podmínkách bojují o přežití.

Naštěstí k nám se uprchlíci nehrnou, a tak s nimi nemáme problémy!

To je pravda. Otázkou zůstává, proč se jimi tedy tolik zabýváme? No a hlavně nevím, jestli bychom měli nad tím tolik jásat. Podle mého názoru to hlavně znamená, že život v naši zemi za moc nestojí, takže ani ty chudáky na útěku neláká. Lidé, kteří něco u nás znamenají, si nevidí ani na špičku nosu. Mají místo srdce kámen a místo mozku seno. Rozum jim zamrznul v krutostech a slabomyslných přístupech 20. století. Dnešní úspěšná politika se dělá jinak! Jak? To uprchlíci pociťují, když překročí německou hranici. Lidé je tam vítají a zanášejí je všemožnými dary. Po přestálé cestě si musí připadat jako v ráji. To lidem žene přímo slzy do očí. Také slyšíme, že někteří hned přestupují od islámu ke křesťanství. Tak se dělá úspěšná politika v dnešní době!!! A, viděno čistě utilitaristicky, té zemi se to zatraceně vyplatí. Přísloví říká: Kdo rychle dává, dvakrát dává. V první řadě přicházejí ti podnikavější, úspěšnější a vzdělaní lidé, kteří jsou v každém hospodářství velice potřeba.

No ale těch uprchlíků je příliš mnoho, než aby se to mohlo bez potíží zvládnout, a v Evropě působí pěkné sprasky. Kam to povede?

To je přímo filozofická otázka, se kterou se každý z nás potýká každý den. Jistě máte nějaké úspory, a tak víte, jak to na světě chodí: buď vsadíte na jistotu a pak nic nevyděláte, nebo riskujete a o své úspory můžete přijít. Každý prospěch je okořeněn nějakými potížemi a nepříjemnostmi. S těmi uprchlíky je to stejné: je prostě třeba přestát potíže s jejich integrací do společnosti riskovat, že časem se nezvládnutelný nápor podaří omezit.

Ale proč, nám se bez nich žije docela dobře!

Ale jak dlouho to v naší srandovní, mrňavé zemičce, která rychle vymírá, v soutěži se sílícími obry v rozvojovém světě bude možné? My máme to štěstí, že žijeme pod deštníkem Evropské unie, kde se více prosazují státy, které lépe vidí do budoucna a nehrají malou domů! Má Evropa poslouchat naše politiky, se kterými se 25 let stále potácíme na chvostu civilizované Evropy, nebo Německo, kde se už za nějakých 15 let po válce mluvilo o hospodářském zázraku?!

Naši politici by se nad tím měli zamyslet, zejména teď, když se intenzivně snaží do země přitáhnou zahraniční investice. Kde na to naše mrňavá země vezme dostatek pracovních sil? Uprchlíci v Evropě představují zlatý poklad, o který se ti chytřejší perou. Ti hloupí se na něj zatím tváří rozpačitě. Jedni je zanášejí dary, druzí chystají obranu pomocí armády. Časem jim ovšem dojde, že zaspali příležitost a jak je u nás obvyklé, země zase zůstala na chvostu civilizace. Za pár desítek let budou v Evropě, ať už se nám to líbí, nebo ne, uprchlíci patrně převládat. A když se tak najednou tolik hlásíme ke křesťanské kultuře, jako protiváze té muslimské, není základem křesťanské evropské kultury humanizmus, soucit a pomoc trpícím lidem, který se neptá, co mu z toho vznikne za problémy. Ke kultuře civilizovaných zemích také patří zásada: host do domu, bůh do domu.

Dejte pokoj se zásadami. My potřebujeme pozitivní informace.

Obávám se, že takovéto zásady představují tu nejpozitivnější informaci, kterou lze v této souvislosti získat! Jak to tak vypadá, humanizmus přestavuje ten nejmocnější prostředek v konkurenčním boji o přežití. Příklon k humanizmu znamená moudrost, která usiluje o dlouhodobý prospěch, a nenechá se při tom zmást obtížemi, které mají jepičí život, liší se od vychytralosti, snaze aktuálně vyzrát nad partnerem. K humanizmu se přiklánějí státy, které mají za sebou dlouhou dobu úspěšného vývoje. Naproti tomu divoši z východní Evropy, kteří se probudili teprve včera a potácí se jako opilí ode zdi ke zdi, u žádné politické koncepce nevydrží ani jedno volební období, o humanizmu a tradici nemají ponětí. Když slyší o emigrantech, zachvátí je strach a obavy, jaké výhody by zase ti přivandrovalci získali na jejich úkor, podlehnou nepřátelské davové hysterii.

No ale přeci sem nechcete pouštět skryté Islamisty? Já se divím, že na Západě z nich nemají strach!

Třeba mají, ale kdyby měli na každý takový důvod ustrašeně reagovat, kam by se dostali? Vezme si třeba letošní počasí – vedra větší, než jaká obvykle bývají v zemích, kam za teplem v létě lidé jezdí na dovolenou. Vysušená krajina, poškozená úroda, problémy s vodou… Počasí i vlny uprchlíků jsou vlivy, se kterými my nic nezmůžeme. Musíme se prostě naučit s nimi žít a hledat jejich dobré stránky. Takové vybočení z navyklých stereotypů mívá neobyčejně ozdravný vliv na strejce, kterým se usazuje sádlo na mozku. Aspoň trochu přičichneme k problémům, se kterými se ti obávaní uprchlíci běžně potýkají.

A nedalo by se těm problémům nějak čelit?

Třeba dalo. Přesvědčte lidi, ať mají víc dětí! Tím zmizí hlavní důvod, proč Evropa uprchlíky potřebuje.

No a další problém – my žijeme z technického pokroku. Stačí si spočítat, o kolik let dnes lidé žijí déle než žili jejich mámy a tátové – a to i ti chytráci, kteří se o to nijak nezasloužili a jenom nadávají na uprchlíky. Potíž je v tom, že nám ten pokrok už začíná poněkud přerůstat přes hlavu. Proti tomu, s čím se potýkáme dnes, takové atomové zbraně představují jednoduchý klacek na medvěda. Dnes máme nanotechnologie, drony, mluví se o autech bez řidiče… Obávám se, že až taková auta začnou jezdit, na problém uprchlíků zapomeneme jako na dětskou prkotinu. To jsou problémy, se kterými nedokáže zápolit sama jedna mrňavá zemička. Konečně problém uprchlíků není tak žhavý i proto, že primitivní terorista se v civilizované Evropě prakticky neschová. Vzpomeňme si, jak rychle pochytali teroristy v Anglii, Francii, ve Španělsku… Přivandrovalí teroristé patrně nejsou nebezpečnější než ti z vlastních zdrojů, kterým ruplo v bedně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama